Martina Kopečná: Vědu a mateřství skloubit lze, ale je nezbytná podpora kolegů

Vědkyně Martina Kopečná. Na snímku v textu celý dámský vědecký tým: Zleva Eva Luptáková, Martina Kopečná a Radka Končitíková.
Foto: Gabriela Knýblová
Sobota 16. květen 2020, 8:00 – Text: Martina Šaradínová

Dříve trávila v laboratoři dvanáct hodin denně, nyní musí pracovní tempo přizpůsobit rodičovským povinnostem. I tak se trojnásobná matka Martina Kopečná z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) dále věnuje vědě a na konci loňského roku získala Juniorský grant Univerzity Palackého, pro jehož řešení sestavila tak trochu netradičně ryze ženský tým. Její příběh představilo nové vydání magazínu Žurnál UP.

Kolektiv spolupracovníků, v němž panuje vzájemná důvěra a vstřícnost, je podle Martiny Kopečné důležitým předpokladem pro úspěšné skloubení profesní kariéry a mateřství. „Věda pro mě byla vždycky nejen zaměstnáním, ale i koníčkem, kterému jsem věnovala většinu času. Postupně ale člověk začne měnit priority, takže jsme s manželem začali uvažovat o dětech. Ve Francii, kde jsme pobývali na studijních i pracovních stážích, jsme viděli, že i když rodiny mají velmi často i tři děti, vše funguje a maminky dokáží skloubit rodičovské povinnosti a práci. Řekli jsme si, že není důvod, abychom to také nezvládli,“ vzpomíná na někdejší rozhodování vědkyně, která na Oddělení biochemie proteinů a proteomiky CRH pracuje i se svým mužem.

Podpora kolektivu je důležitá

Nyní mají doma dvě dcery ve věku sedm a pět let a téměř dvouletého syna. Na rodičovskou dovolenou si Martina Kopečná odskočila vždy zhruba na rok a půl. Přiznává, že skloubit starost o potomky a vědeckou dráhu není snadné, zvláště když i manžel tráví výzkumem hodně času. Není to ale ani nemožné. „Naprosto zásadní je v tomto ohledu kolektiv, v němž pracujete. Protože mám kolem sebe lidi, na něž se můžu spolehnout, a umíme si práci rozdělit a vzájemně si vyjít vstříc, zatím se mi to daří. Pokud bych v naší pracovní skupině takové podmínky neměla, sladit by to nešlo a asi bych musela začít zvažovat jinou profesi,“ domnívá se vědkyně.

Výběr spolupracovníků pro ni byl důležitý i v případě juniorského grantu, který získala. Odpovědi na otázku, proč některé geny z rostlin v průběhu evoluce vymizely, případně byly nahrazeny jinými, hledá nakonec s kolegyněmi Radkou Končitíkovou a studentkou Evou Luptákovou. Hlavní pozornost upřou vědkyně na mech Physcomitrella patens a tři geny z rodiny aldehyddehydrogenáz (ALDH). Jedná se konkrétně o geny ALDH21 a ALDH23, které jsou pro nižší rostliny, tedy mechy nebo řasy, specifické, ale ve vyšších rostlinách je nenajdeme. Naopak ALDH22 v mechu chybí.

„Naším cílem je zjistit, jaký důvod mělo vymizení námi sledovaných genů ALDH21 a ALDH23 během evoluce rostlin. Budeme studovat jejich vliv na rostliny a zkoušet, co se stane, když tyto geny vyřadíme i u mechu. Pokud se nám to podaří, rády bychom tyto geny vložily i do vyšší rostliny a sledovaly, jaký vliv to na ni bude mít,“ objasňuje biochemička. V případě genu ALDH22 mají vědkyně v plánu vložit jej do genomu mechu a současně stejný gen vyřadit z vyšší rostliny, v níž se běžně nachází. Cílem je zjistit, jaký dopad to bude mít na rostliny, zejména na jejich adaptaci vůči stresu, například suchu nebo zasolení půdy. Přítomnost genu u sledovaného mechu otestují ve spolupráci s laboratoří Klause von Schwartzenberga v Hamburku, s níž oddělení dlouhodobě spolupracuje.

Dámská společnost nebyla záměr, ale funguje

Ryze dámský řešitelský tým nebyl záměrem, ale vědkyně si ho nakonec pochvalují. „Já a Radka spolupracujeme již řadu let a umíme se domluvit. Komunikace je nesmírně důležitá. Proto jsem byla ráda, že projevila zájem se mnou v týmu být. Je časově flexibilnější, takže například obstará plánované výjezdy na zahraniční partnerská pracoviště. Pro mě by nyní bylo složité odjet třeba na tříměsíční stáž do Německa. To je jedna z nevýhod mateřství, manžel si může dovolit odcestovat do zahraničí častěji,“ vysvětluje Martina Kopečná.

Její kolegyně podobnou „dělbu práce“ vítá. „Pro mě je to naopak lákavé. Ráda se učím nové věci, a protože zatím nemám děti, mohu se vydat mimo Olomouc v podstatě kdykoliv. Tyto příležitosti vyhledávám. Člověk tím získá úplně jiný pohled na věc, zjistí, jak se věci řeší jinde,“ prozrazuje Radka Končitíková. Také ona potvrzuje, že spolupráce v ženském týmu je sice poměrně ojedinělá, ale funguje. „Je to proto, že si rozumíme v práci i mimo ni. Ale možná je dobře, že jsme tam jen tři ženy. Není vyloučeno, že kdyby se nás tam sešlo více, bylo by to horší,“ dodává s nadhledem.

Nabízejí se další směry výzkumu

Výsledky výzkumu by v budoucnu mohly přispět k užší spolupráci s dalšími výzkumnými skupinami CRH. Například v rámci projektu Excelentní výzkum se nabízí myšlenka vložit vymizelé geny do ječmene a studovat jejich vliv na tuto plodinu. O výstupech výzkumu v rámci grantu budou řešitelky informovat v odborných publikacích či na mezinárodní konferenci Carbonyl meeting, která se pravidelně koná každý druhý rok a je zaměřena na problematiku metabolismu karbonylových sloučenin.

Studiu aldehyddehydrogenáz se Martina Kopečná věnuje od svého doktorského studia. I proto je ráda, že se jí grant na toto téma podařilo získat. „Je to první velký grant, který mám na starosti. Znamená to větší zodpovědnost, kdy musím prokázat, že dokážu dosáhnout cíle, který jsem si vytyčila. Současně je to pro mě posun o krůček dopředu a grant chápu i jako potvrzení toho, že můj výzkum má smysl. V neposlední řadě dokazuje, že vědeckou práci a rodinu jde skloubit dohromady. Jak říká můj manžel, jsem žena ve vědě,“ uzavírá s úsměvem.

Soutěž o udělení Juniorského grantu Univerzita Palackého poprvé otevřela na jaře roku 2018. Cílem je podpořit excelentní výzkum mladých akademických a vědeckých pracovníků do 37 let při zakládání nových vědeckých skupin a laboratoří a rozvinutí nezávislého vědeckého programu.

Zpět