Vědci z CRH se zapojili do testování na Covid-19. Přišlo nám to důležité, shodli se

Testování předcházelo důkladné testování.
Zdroj: ÚMTM
Pátek 19. červen 2020, 9:19 – Text: Martina Šaradínová

Zajímavá zkušenost. Těmito slovy shodně zhodnotili své dobrovolnické působení při testování vzorků na Covid-19 v laboratoři Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) Lékařské fakulty UP biochemici Radka Končitíková a Pavel Jaworek z CRH. Od počátku dubna až do začátku června tam každý z nich odpracoval téměř 200 hodin. Další zaměstnanci CRH pak poskytli celému procesu administrativní podporu.

Vědci zareagovali v březnu na výzvu ÚMTM o pomoc při testování vzorků metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (qPCR). Potřebné byly základní znalosti postupů v molekulárně-biologické laboratoři, extrakce nukleových kyselin a zvládnutí qPCR.

„Hledali dobrovolníky na věci, které známe, tak jsme se přihlásili. Přišlo nám to důležité. Bylo fajn mít pocit, že můžeme někomu pomoct,“ uvedl Pavel Jaworek z Oddělení biochemie proteinů a proteomiky CRH. Společně s Radkou Končitíkovou z téhož oddělení pak pracovali v jednom týmu s kolegy z ÚMTM. Celý proces začínal přijetím vzorků a končil jejich vyhodnocením. Kromě činností, s nimiž se setkávají i při výzkumu na svém domovském pracovišti, museli vědci zvládnout provoz v mikrobiologické laboratoři BSL-3, která umožňuje pracovat s vysoce rizikovými viry a patogeny ohrožujícími lidské zdraví.

„Práce v laboratoři BSL-3 pro nás byla novinkou, protože tu v CRH nemáme. Bylo potřeba si uvědomovat každý pohyb, dávat si pozor, na co sahám, jak pracuju. Přistupovala jsem k tomu s respektem, ale na nějaké přehnané obavy nebylo místo. Možná jsem cítila větší zodpovědnost. Člověk si uvědomoval, že pracuje s lidskými vzorky a někdo na výsledky čeká. Když udělám chybu ve výzkumu, dá se experiment zopakovat. Tady bylo potřeba udělat vše správně na první dobrou, navíc jsme byli tlačeni časem,“ uvedla Končitíková.

Zejména z počátku, kdy do laboratoře přicházelo velké množství vzorků, byla podle obou vědců práce náročná. Když bylo potřeba, zůstávali v laboratoři i více než 12 hodin. „Párkrát se stalo, že jsme se dostali domů ve čtyři hodiny ráno. Občas jsme ani nestihli sledovat, jaký den v týdnu právě je. Jeden den jsme měli na odpočinek, další pracovali tak dlouho, jak bylo nutné,“ popsal Jaworek. Rukama jim procházely vzorky nejen z Olomouce, ale třeba i oblasti Litovelska, Hranic či Zlína.

V současné době se již mohou oba vrátit naplno ke své práci, především výzkumu rostlinných hormonů. Vzorků totiž výrazně ubylo, navíc se následně do testování zapojily nové posily včetně Jitky Prachařové nebo Mariky Svrčkové z Oddělení biofyziky CRH.

„Kdyby bylo potřeba, není problém se zapojit znova. Ze začátku sice chvíli trvalo, než jsme se do toho dostali, ale pak už to byla skoro rutina. Byla to nová zkušenost a měli jsme pocit, že přispíváme k něčemu smysluplnému,“ zhodnotil zkušenost Jaworek. Oba si také velmi pochvalovali spolupráci s kolegy z ÚMTM.

Do procesu testování se zapojili, i když ne přímo v laboratoři, i další pracovníci CRH. Martina Kopečná, Pavel Mazura, Aleš Pečinka, Eva Tomaštíková Dvořák a Dominika Kaczorová pomáhali s digitalizací dat.

„Děkuji všem, kteří bez váhání využili svých odborných znalostí a zkušeností ku prospěchu dobré věci, za jejich ochotu a obětavost. I tento „projekt“ ukázal, jak významné bylo investovat do vědy a že olomoucká vědecká centra berou vzájemnou spolupráci jako nezbytnou věc,“ uvedl ředitel CRH Ivo Frébort.

Zpět